Nasazuji si kyslíkovou masku. Možná pozdě. Ale přesto

Nikdy bych nevěřila, že ve 28 letech budu bojovat o nový začátek pro sebe a své děti. Tenhle článek je upřímnou zpovědí o lásce, zradě, a především o víře v to, že i když se všechno posere, může to být začátek něčeho opravdového.

Když se z lásky stane past

Nechtěla jsem psát celou pravdu. Protože jsem mu nechtěla ublížit. Snažila jsem se sdílet jen svou stranu příběhu. Ale cítila jsem, že to pro mě není upřímné.

Tak tady to je. Celý příběh. Byl by na knihu – ale zkusím to shrnout do článku.

Nevěděla jsem, že z velké lásky se může stát největší tragédie mého života. Ale život píše velké příběhy. A ten můj… začal jako pohádka.

✨ Co začalo jako krásná láska, se ukázalo jako jedna velká lež.

Postupné nesrovnalosti kolem peněz začaly už před svatbou. Vždycky se to nějak "vyřešilo". Byl na chvíli klid. A já věřila, že tohle bylo naposledy.

Po svatbě jsem zjistila, že to nebylo naposledy. Zaplatila jsem za něj milion, abychom mohli jít s čistým štítem dál.

Následovalo pár pěkných měsíců. Věřila jsem, že jsme to zvládli. Že jsme se posunuli. Ale opak byl pravdou.

Přicházely další a další varovné signály. Ale když žijete s někým, kdo kolem vás vystaví pevné zdi lží… nevidíte to. Nechcete to vidět. Měli jsme malé děti. A já věřila, že je to dobrý člověk. Že jen potřebuje pomoc.

🧠 V posledních měsících jsem pochopila, že psychické zdraví je to nejcennější, co máme. A když ho nemáme, nemůžou se dít pěkné věci.

Pomáhala jsem. Hledala terapie, pro sebe, pro něj. Snažila jsem se zachránit to, co bylo neviditelně zlomené. Až jsem ztratila sama sebe. Zapomněla jsem, že nejdřív musím nasadit kyslíkovou masku sobě.

A nasazuju ji teď. Možná pozdě. Ale přesto.

Když píšu tyhle řádky, klepou se mi ruce. Žila jsem vedle člověka, který mě izoloval, podsouval mi názory, aby měl mou důvěru. A protože jsem ho milovala – chtěla jsem, aby měl pravdu.

Ale neměl.

A tak jsem se ocitla v momentu, kdy vidím jasně. Vidím z nadhledu. A konečně chápu, co se dělo. A i když je mi smutno… je mi vlastně poprvé za dlouhou dobu taky lehko.

🎈 Protože ten tlak lží byl obrovský.

A taky si uvědomuju jednu věc: Tohle by žádný člověk ve 28 letech neměl zažívat. Ale i tahle zkušenost mě udělala silnější. A možná víc dospělou, než bych chtěla být.

Všechny ty citáty o víře, kroku do neznáma, síle a vytrvalosti… najednou dávají smysl. Protože někdy na konci všeho zbývá opravdu jen víra.

A já věřím. Že to zvládnu. Že tuhle bouři ustojím. Že postavím sebe – i svůj život – na nohy.

👣 Pomalými krůčky. 💪 Protože jsem schopná. Pracovitá. A mám své PROČ: Ondru a Jéňu. Moje dva syny. A kvůli nim budu bojovat. I kdybych celý měsíc měla jíst rohlíky, ale oni mohli dál jezdit bikros, který milují a Ondrovi opravdu jde.

Proč tohle celé píšu?

Protože právě sdílení na konci března mi přineslo první klienty. Naději. A taky peníze, díky kterým jsem nemusela prodat dům.

A věřím, že sdílení úplné pravdy mi pomůže zase o krok dál. A možná pomůže i někomu z vás.

Jsem terapeutka, která denně využívá techniky, které dává klientům. Vím, jaké to je padnout. A vím, jaké to je se zvedat.

🧩 V terapiích nejsem ten, kdo říká, co máš dělat. Jsem nástroj. Průvodce. Pomáhám ti najít tvoje vlastní odpovědi. Aby sis je odnesl domů a dokázal pomoct sám.

Pokud vás zaujala má upřímnost, možná i statečnost, budu ráda, když:

🐴 dorazíte na S koněm k sobě 🫶 vyzkoušíte terapii u koní 🐎 nebo si jen zajezdíte

Nejsem žádný zázračný unicorn. Jsem obyčejná pracovitá ženská, co hledá příležitosti.

💗 Věřím, že to, co jsem prožila (a asi ještě nějakou dobu prožívat budu), mě proměnilo k lepšímu. Naučila jsem se pokoře, důvěře, říkat si o pomoc a být vděčná za obyčejný klid.

A i když bych tuhle zkušenost nepřála nikomu… jsem vděčná, že jsem jí prošla. Protože mě naučila vážit si života, který mám teď.

Vidím věci z nadhledu a dokážu pochopit, co mi klienti říkají. Protože občas se musíme postavit do cizích bot, abychom chápali jejich rozhodnutí.

Chceš vědět, jaké techniky jsem dělala, abych to celé zvládla? Koukni na minikurz: